Jiří Gruša
(10. 11. 1938 Pardubice – 28. 10. 2011 Bad Oeynhausen)
Spisovatel, překladatel, diplomat Jiří Gruša pocházel z rodiny technického úředníka Emanuela Gruši a jeho ženy Blaženy, rozené Machkové. Dětství trávil ve Dvoře Králové. V roce 1957 maturoval na Jedenáctileté střední škole v Pardubicích, následně roku 1962 absolvoval obor filozofie–historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve stejném roce vyšla jeho básnická prvotina s názvem Torna.
Po studiích nastoupil Gruša dvouletou vojenskou službu, kde navrhl podobu časopisu Tvář. První číslo vyšlo v lednu 1964 a okamžitě přilákalo pozornost cenzury. V roce 1966 se Gruša podílel na vzniku dalšího literárního časopisu Sešity, kde otiskl na pokračování osm kapitol svého prvního románu Mimner aneb Hra o smrďocha.
Od prosince 1966 se stal Gruša redaktorem týdeníku Nové knihy a čtvrtletníku Výběr z nejzajímavějších knih. Od ledna do dubna 1969 pracoval v redakci Zítřka. V letech 1970-1979 působil v různých zaměstnáních, např. jako administrativní úředník, podnikový psycholog, knihovník, stavební polír a referent v různých stavebních družstvech v Praze.
Jedním z děl Jiřího Gruši, které sehrálo významnou roli nejen v jeho osobním životním příběhu, ale i v historii české literatury, byl Dotazník aneb modlitba za jedno město a přítele, který nejdříve vyšel roku 1976 v samizdatové edici Petlice. Dne 30. května 1978 byl spisovatel v souvislosti s tímto dílem vzat do vazby, propuštěn byl 31. července 1978.
Roku 1980 přijal Gruša pozvání do MacDowell Colony ve státě New Hampshire v USA, v průběhu svého pobytu mimo ČSSR byl zbaven čs. státního občanství. Korespondent ARD Hans-Peter Riese, s nímž se Gruša seznámil v Praze v roce 1968, pozval českého spisovatele k sobě do Bonnu. Zde se Jiří Gruša usadil a v letech 1983-1989 působil především jako spisovatel. Po sametové revoluci se vrátil zpět do své rodné vlasti. Prezident republiky Václav Havel jej jmenoval velvyslancem ve Spolkové republice Německo, v těchto službách byl Gruša až do června 1997. Po odchodu z velvyslanectví působil krátkou dobu jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy. V letech 1998-2004 vstoupil opět do velvyslaneckých služeb, tentokrát v Rakousku. Jako prezident Mezinárodního PEN klubu získal celosvětová ocenění. Ředitelem vídeňské Diplomatické akademie byl jmenován v roce 2005. Obě tyto funkce vykonával do roku 2009.
Fond Jiřího Gruši obsahuje rozsáhlou knihovnu, množství rukopisů vlastních literárních děl, z tvorby učebnice prvního čtení pro děti v exilu i materiálů týkajících se jeho diplomatického a politického působení v Německu, Rakousku a v České republice. Svědectvím jeho osobního i pracovního života jsou soubory fotografií, přijaté i odeslané korespondence a také video a audionahrávek. Součástí jsou i různá vyznamenání a ocenění, která Jiří Gruša získal za své zásluhy v diplomacii nebo v oblasti literatury.
Karikatura Jiřího Gruši. Autor: K. J. Burandt.
Jednotlivá vydání románu Jiřího Gruši Dotazník aneb modlitba za jedno město a přítele.
Jiří Gruša před Velvyslanectvím České a Slovenské Federativní republiky.
Jiří Gruša a prezident Václav Havel.
Velvyslanec Jiří Gruša a prezident Spolkové republiky Německo Richard von Weizsäcker.
Program oficiální návštěvy prezidenta Spolkové republiky Německo Richarda von Weizsäckera a jeho ženy v ČSFR. Autorem titulní strany programu je Otto Herbert Hajek, 1991.
Velvyslanec ČSFR Jiří Gruša a spolkový ministr zahraničí Klaus Kinkel si vyměňují ratifikační listinu v Bonnu 14. 9. 1992.
Jiří Gruša s manželkou Sabine.
Jiří Gruša a Pavel Kohout v Diplomatische Akademie Wien. Mladý asistent Jiřího Gruši umístil před Pavla Kohouta jmenovku s jeho jménem. Že není něco v pořádku, si uvědomil až na poslední chvíli, což rozesmálo všechny přítomné.
