Připravované výstavy: Moravské zemské muzeum

Blanka Šperková & Marianka, Adam a Dariánka

Mramorové sály, Biskupský dvůr, Muzejní 1, Brno
11. 10. 2023 – 25. 2. 2024

Vernisáž výstavy se uskuteční v úterý 10. října 2023 v 17:00 hod.

Umění kombinující tradiční řemeslo s novou formou, která za všech okolností navzájem spojuje; i tak by se dala popsat díla, která společně vytvořily umělkyně Blanka Šperková a její vnučka Mariánka. Babička dodala kresbám své nejstarší vnučky trojrozměrnou podobu prostřednictvím techniky, jež je pro její rukopis typická; výsledkem jsou ručně pletené plastiky z kovového drátku a skleněných korálků v početných barevných variacích a veselých formách. K tomu přibyly ještě dvourozměrné obrazy podle kreseb o tři roky mladšího Adámka, které doplňují první výtvarné pokusy teprve roční Dariánky.

Blanka Šperková

1948 narozena v Banskej Bystrici (Československo)
1963-1967 studia na Stredná škola umelecko-priemyslová (oddelenie grafiky), Bratislava
1968-1969 studia na Akademie muzických uměni (atelier loutkového výtvarnictví), Praha
1969-1974 studia na Vysoká škola umělecko-průmyslová (atelier televizní a filmové grafiky u prof. Adolfa Hoffmeistra)
1970 začíná pracovat s drátem
od 1974 žije a pracuje v Brně
1976 narozen syn Michal
1978 narozen syn Jakub
od 1979 vystavuje doma
od 1990 vystavuje i v zahraničí

Tvorba Blanky Šperkové

Blanka Šperková začala pracovat intenzivně s drátem od roku 1976. Inspirovala se dávnou tradicí slovenských dráteníků, ale neužívá jejich technologii. Vyvinula si vlastní techniku pletení bez jehlic, či jiných nástrojů. Se svým minimalistickým používáním jednoho očka se dokáže vyjádřit jak v animovaném filmu, ve slepotiskové a monotypové grafice, ve volné plastice, tak i ve šperku.

Tematické zaměření její práce směřuje od realističtější formy (figurativní, části lidského těla, zvířecí motivy) ke stylizovanějším formám, vždy však s jasným literárním podtextem. Využívá specifické vlastnosti drátěného přediva: vzdušnost, transparentnost, možnost vrstvit tvary do sebe a při instalaci se snaží využívat světla a stínu jako hlavního expresivního prvku.

Tvůrkyně se účastní se mnoha kolektivních i sólových projektů doma i v zahraničí. Obdržela několik ocenění v různých oblastech své činnosti. Její práce jsou v soukromých i státních sbírkách doma i v zahraničí.

Blanka Šperková, autorka unikátní techniky prstového pletení, vytváří šperky i plastiky z drátu. K nové tvorbě ji v posledních letech inspirují vnoučata. Tak se také zrodila výstava Babka Blanka Šperková & Mariánka, Adámek a Dariánka.

Proč?

"Protože mi zůstalo už jen moje celoživotní hoby - pletení z drátu. S animovanými filmy, které jsem jezdila točit na Kolibu, jsem skončila už po rozpadu republiky. Pak jsem se hodně věnovala loutkovému divadlu a knížkám, ale obojí jsem postupně odbourávala. A vedlejší činnost se stala hlavní. Navíc vnučka Mariánka, jejíž nejen prarodiče, ale i rodiče jsou výtvarníci, začala brzy a moc hezky kreslit.V době covidu mi posílali její obrázky mobilem a pro mne se staly skvělou inspirací. Začala jsem je přetvářet do objektů. Když jsme měly s vnučkou v Praze první společnou výstavu, slíbila jsem i vnukovi Adámkovi, který je o tři roky mladší než Mariánka, že další výstava bude už i jeho. Našim výstavám říkám Mariánky a Adámci. Už loni před Vánoci byly Mariánky a Adámci k vidění v Praze a teď už vystavujeme všichni. Adámci jsou takové vodní nástroje, ne jenom čistá abstrakce. Ty se nedaly převést do 3D, takže jde o plošné zpracování. Figurky od Mariánky jsou prostorové. Mariánka už začíná kreslit moc realisticky, říkáme, že už umí nakreslit i psa u boudy, to už mne tak nebaví. A Adámkovy bagry a traktory taky pomalu dostávají konkrétnější podobu. Nejlepší je období, než děti začnou napodobovat knížky a postavy z filmů a seriálů. Proto se moc těším na třetí vnouče od druhého syna, Dariánku, která má teď něco přes rok. Už má pastelky tak jsme začaly."

Blanka Šperková & Marianka, Adam a Dariánka
Mramorové sály, Biskupský dvůr MZM, Muzejní 1, Brno
11. 10. 2023 – 25. 2. 2024

Nastoupil jsem co redaktor...

Dietrichsteinský palác, Zelný trh 8, Brno
31. 10. 2023 – 3. 9. 2024

Literatura a literáti v Lidových novinách 1893-1939

Každý stát, každé společenství má své symbolické značky. Česká republika, historická země Morava a její centrum Brno mohou být hrdé, že k nim patří i deník Lidové noviny. Vznikl zde roku 1893 a záměr zakladatele Adolfa Stránského byl za téměř padesát let jejich rozvoje naplněn vrchovatě - list se stal tribunou moderní české společnosti: sebevědomé, vzdělané a podnikavé. Jeho historie představuje kontinuální růst kvality a vlivu: od málo významného odpoledníku v začátcích za Rakouska-Uherska až k listu zásadního významu v nové samostatné Československé republice. V době formování novodobé občanské společnosti, pro niž byla tištěná periodika základním zdrojem informací a vlivu, stál na pozicích demokracie a humanity. Mezi redaktory a spolupracovníky patřily zásadní osobnosti kultury, vědy, umění a vysokého školství, což spolu s vysokým standardem žurnalistické práce, tedy informační pohotovostí, spolehlivostí zpravodajství, jazykovou a grafickou úrovní, jim zaručuje výsadní postavení v československých dějinách.

Lidové noviny patří k „rodinnému stříbru“ české společnosti, a to díky kvalitně sestavenému redakčnímu týmu. U příležitosti 130. výročí založení periodika představujeme ty z redaktorů a spolupracovníků, kteří patřili k české literární obci a vtiskli tak Lidovým novinám nenapodobitelnou atmosféru. Osobnosti literárního světa byly zde zastoupeny v míře jinde nevídané. S listem spolupracovali od jeho počátků autoři několika generací a literárních směrů, od období fin de siècle až po meziválečný surrealismus. Redaktoři - spisovatelé publikovali zde své prózy a básně, ovšem podíleli se především na běžné redakční práci: psali fejetony a entrefilety, komentáře, recenze, soudničky a úvodníky – a jejich podíl na úrovni listu, ať už tematické či stylistické, byl tak zásadní. Mnoho literárních děl vzniklo původně jako romány-fejetony nebo cykly reportáží právě pro Lidové noviny a jejich knižní podoba byla až druhotná; literatura byla v Lidových novinách přítomna v samostatných rubrikách či přílohách (Večery, Literární pondělí, anketa o knihu roku), vycházela též vlastní knižnice.

Lidové noviny zásadně ovlivňovaly duševní milieu české společnosti po několik desetiletí: v době zásadně důležité a natolik výrazně, že jejich odkaz a étos žijí dodnes.

Připravované výstavy