Koleda vánoční

Zpět na seznam témat

Tomáš Slavický

V kramářském repertoáru nemohou chybět písně vánoční, a naopak, zděděné bohatství našeho vánočního zpěvu obohatila nejedna píseň kramářského původu. Zpravidla sledují motiv klanění pastýřů, který vyrůstá z vyprávění evangelia a z konceptu „duchovní pouti do Betléma“. Celý soubor písní proto rozvíjí tentýž příběh jako lidové betlémy, latinské i české pastorely, nebo třeba Rybova Česká mše vánoční. Anděl probudí pastýře ze spaní a zvěstuje jim radostnou novinu, pastýři jdou na jeho výzvu k Betlému, podruhé již vyráží se sousedy, dary a muzikou. Mnoho písní pak sdílí postoj chudých pastýřů, kteří rodině v nouzi prokázali pomoc a přijetí, jehož se nedočkala u betlémských měšťanů. V kramářských písních již bývají tyto události situovány do prosincové zimy, kdy dítě potřebuje bez odkladu zahřát a matka dostat najíst. Biblický příběh byl spoluprožíván s životními zkušenostmi mnoha našich předků, kteří poznali, co je to nouze a odkázanost na milosrdenství druhých. Velké množství takovýchto i jiných vánočních písní se uplatnilo při koledních obchůzkách. Celý soubor kramářských písní se ovšem zaměřuje přímo na dětské účastníky cesty do Betléma. Zajímá-li nás, při jakých příležitostech se mohly zpívat, jako první připadá v úvahu kantorská koleda. Tento starý obyčej, spojený s vybíráním příspěvků na školu, se držel až do školských reforem v 60. letech 19. století. Slušelo se, aby kantor připravil s dětmi hudební vystoupení, které by rodiče a dobrodince školy přesvědčilo o výsledcích práce, otevřelo jejich srdce a měšce. Můžeme si pak snadno představit, že tento typ písní postupně přecházel do bujnějších verzí. Bývá v nich vyjmenováno co nejvíce jmen dětí, hudebních nástrojů a příspěvků do chudé domácnosti. Ať už byly takovéto „veselé koledy“ zpívány přesně podle vytištěného textu, nebo posloužily jako podklad pro improvizaci, dovídáme se mezi jejich řádky mnoho zajímavých reálií z instrumentáře vesnických kapel i z vybavení kuchyně a svátečného stolu našich předků.