Délka Ježíše Krista

Zpět na seznam témat

Markéta Holubová

Svaté délky představují specifický druh amuletu vztahující se k předpokládané přesné míře Ježíše Krista, Panny Marie, světce či k autentickým rozměrům sakrálních objektů. Nejstarší český doklad o délce Kristova těla pochází z iluminace Pasionálu abatyše Kunhuty z počátku 14. století. Přesná míra byla věřícími chápána jako zastoupení a zpředmětnění Ježíše Krista, Panny Marie, světců či kultovního objektu, disponovala tedy i stejnou mocí a silou. Amuletového charakteru ve smyslu ochrany proti všemu zlému, pomluvě, ohni, nepříznivému počasí, zejména bouřkám a krupobitím, nabyla délka Ježíše Krista nejpozději v průběhu 17. století. V lidovém prostředí byly rozšířeny dvě základní formální podoby délky Ježíše Krista. První z nich byla součástí zobrazení Kristových ran a nástrojů jeho mučení, kde je naznačena ve zmenšeném měřítku, např. v délce křížku umístěného do rány na Kristově boku. Tyto obrázky sloužily jako domácí požehnání a byly nalepovány na dveře nebo umístěny do tzv. svatého koutu či vstupního prostoru. Druhý typ délky Ježíše Krista představují latě, provázky, papírové a hedvábné proužky, které byly popsány nebo potištěny modlitbami, magickými znaky a iniciálami a byly zhotoveny v domnělém měřítku 1:1. Jejich reálná délka se pohybovala v rozmezí 1,6–2 m. Svinuté pásky nosili lidé v podpaždí, kolem krku či na prsou, rodičky se jimi opásaly před porodem. Latě se umisťovaly jako ochrana proti blesku do krovů domů. Od délky těla Ježíše Krista jsou odvozeny i další Kristovy délky, např. délka obvodu jeho hlavy a těla, délka a šířka jeho rány, ramen, otisk chodidla. Ekvivalentem jsou mariánské délky, např. délka Panny Marie, pravá míra chodidla Panny Marie. Svaté délky se vztahovaly i ke světcům, např. k sv. Anně (ruka sv. Anny), sv. Zachariášovi, ale též ke kultovním stavbám, jako byly např. délka svatého hrobu nebo délka loretánské chýše.