Připravované výstavy
Veronika Lukášová: MARKET FORCES (PARROT TULIPS)
Památník Leoše Janáčka, Smetanova 14, Brno
13. 9. – 20. 10. 2024
Vernisáž výstavy se uskuteční ve čtvrtek 12. 9. 2024 v 17:00 hod. v Památníku Leoše Janáčka na ul. Smetanova 14 v Brně.
Série fotografií odvozuje svůj název od pojmu "tržní síla" v souvislosti se specifickou odrůdou papouškovitých tulipánů, charakteristickou výrazně roztřepenými okvětními lístky, deformovanými poupaty a listy a podobně jako peří papoušků zářivými a pestrými barvami. Tento druh tulipánů má původ v 17. století v Holandsku, kde byly různé podivné variace původních tulipánů, oblíbených u tureckých panovníků a dovezených do Evropy ze střední Asie, považovány za vrchol luxusu a společenského postavení. Byly také oblíbeným námětem holandských malířů tzv. zlatého věku, kteří ve svých působivých olejomalbách poprvé povýšili květinová zátiší na úroveň portrétu.
Jak mohly původní druhy tulipánů dospět k takové výrazné proměně se podařilo vysvětlit až na počátku 20. století. Jejím původcem je mšice přenášející mozaikový virus, který se ukládá do DNA další generace rostlin a způsobuje tak "rozbitou" odrůdu tulipánu. Pěstitelé tulipánů v 17. století ovšem věřili, že efekt vzniká díky tomu, že cibulky tulipánů jsou při výsadbě zasypávány barvou. Papouščí tulipány jsou tak ojedinělým příkladem procesu, kdy byla mutace (živého) objektu příslibem zvýšení jeho tržní hodnoty, propojené s kulturním statusem. Účelové “vylepšování” přírody pokračovalo ruku v ruce s rozmachem kapitalismu. Například v období atomového věku od 40. let 20. století probíhaly experimenty s radioaktivním ozařováním semen za účelem vytvoření nových rostlinných odrůd.
Fascinace autorky fotografií tímto zvláštním druhem květin začala náhodným setkáním v botanické zahradě. Sama je pak pěstovala na terase bytu v Londýně a při fotografování zkoumala a jejich dramatické, zdeformované a přitom nádherné tvary a barvy.
Fotografka a teoretička Veronika Lukášová absolvovala nejprve v Brně hudební vědu a bohemistiku a po odchodu do USA se začala naplno věnovat fotografii. Pracovala jako nezávislá fotografka pro New York Times a Washington Post, studovala fotografii na University Arts London a pokračovala doktorátem na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Žije střídavě v Londýně a v Brně. Ve své tvorbě zkoumá otázky vědeckého a technického pokroku v kontextu politiky, historie a umění, zabývá se problematikou přístupu člověka k přírodě a zamýšlí nad naším postavením ve vesmíru - od základních stavebních kamenů života až po meziplanetární cestování. Je členkou skupiny Nuclear Culture Group a podílela se na její publikaci Nuclear Culture Source Book (2016).
Veronika Lukášová: MARKET FORCES (PARROT TULIPS)
Památník Leoše Janáčka, Smetanova 14, Brno
13. 9. – 20. 10. 2024
Boty. Odraz tradice
Valochův sál, Dietrichsteinský palác, Zelný trh 8, Brno
18. 10. 2024 – 13. 4. 2025
Vernisáž se uskuteční ve středu 17. 10. 2024 v 17:00 hod.
v Dietrichsteinském paláci na Zelném trhu v Brně.
Výstava je společným projektem Etnografického ústavu Moravského zemského muzea a Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáš Bati ve Zlíně. Za cíl si klade představit veřejnosti málo známý a dosud samostatně nevystavený fond tradiční a dobové módní obuvi spravovaný Etnografickým ústavem MZM a tvůrčí výstupy v podobě ročníkových a závěrečných prací studentů všech ročníků ateliéru Design obuvi Fakulty multimediálních studií Univerzity Tomáše Bati. Projekt vychází z dlouhodobého konceptu Etnografického ústavu Tradice a design.
Ve výstavě dojde ke spojení tradičního s novým, návštěvník bude moci pozorovat atraktivní a živé propojení tradice se současným designem obuvi. V této fúzi fond Etnografického ústavu MZM poslouží jako volný inspirační zdroj pro práce studentů ateliéru Design obuvi, exponáty budou instalovány ve společných instalacích.
Výstava umožní návštěvníkům pohled na obuv jako na dílo, které může být nástrojem kulturního vyjádření a současně odráží dlouhou historii obuvnického řemesla. Zdůrazňuje důležitost zachování ševcovských tradic a zároveň oslavuje inovace v designu, které obohacují a ženou kupředu tento tradiční průmysl. Studentům a designérům umožňuje prezentovat nabyté znalosti, dovednosti a dosavadní zkušenosti v reálném světě a kriticky reflektovat jejich praktické i estetické dopady.
Muzejní instituci spolupráce přináší nový pohled na výstavní realizace, pomáhá jejich zatraktivnění a zpřístupnění širším návštěvnickým skupinám. Výstavní projekt je platformou pro dialog mezi minulostí a současností, který zdůrazňuje spojitost mezi tradicí a současným designem.
Boty. Odraz tradice
Dietrichsteinský palác, Zelný trh 8, Brno
18. 10. 2024 – 13. 4. 2025
Chorvatské výtvarné umění 20. a 21. století ze sbírek Varaždinského městského muzea
Dietrichsteinský palác, Zelný trh 8, Brno
7. 11. 2024 – 21. 2. 2025
Smyslem výstavy je představit průřez chorvatským výtvarným uměním 20. a 21. století a seznámit českou uměleckou veřejnost s hodnotami a úspěchy chorvatské výtvarné scény. Představena budou malířská a sochařská díla nejvýznamnějších chorvatských umělců ze sbírek Varaždinského městského muzea.
Výstava je rozdělena do čtyř částí. Úvodní část nese titul "Český profesor a jeho student / Vlaho Bukovać a Ivo Režek" a zaměřuje se na intenzivní vazbu mezi chorvatskou a českou výtvarnou scénou, za kterou stojí celoživotní přátelství Vojtěcha Hynaise a Vlaho Bukoviče. To vzniklo během jejich společných studií v Paříži. V roce 1903 se pak na základě pozvání a doporučení svého pražského uměleckého souputníka stal Bukovič profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde působil zde až do své smrti v roce 1922. Bukovičovým studentem se stal Ivo Režek, rodák z Varaždinu. Duch a atmosféra města Prahy formovaly jeho stylistický projev směrem k neoklasicismu, jehož výrazným představitelem byl.
Druhá část se věnuje období přelomu 19. a 20. století, kdy zažilo chorvatské malířství boom. Ve vztahu k tradičním rámcům došlo k radikálním změnám, a to díky mladým talentovaným umělcům, kteří se vzdělávali v evropských kulturních centrech - vedle Prahy ve Vídni, Mnichově, Berlíně, Paříži, Miláně a Benátkách. Tato éra se nesla ve znamení secese a ozvěn symbolismu (V. Bukovać, O. Iveković, E. Vidović). Následovalo mimořádně produktivní období magického realismu, neoklasicismu a kritického realismu (M. Kraljević, M. Uzelac, V. Becić, Lj. Babić, I. Režek, O. Mujadžić). Stejně tak se uplatňují vlivy expresionismu (O. Herman) a intenzivní koloristické období tzv. "koloristického cézanismu" (V. Filakovac, M. Tartaglia).
Další část představuje tvorbu druhé poloviny 20. století. Po druhé světové válce se chorvatští umělci připojili k mezinárodním abstraktním trendům – organické abstrakci, abstraktnímu expresionismu a neformálnímu umění (Art Informel). Dílo řady umělců formoval latentně přítomný expresionismus, angažovaný a humanistický vztah k realitě (Š. Perić, E. Murtić a další).
V rámci posledního celku instalace jsou představena díla dokumentující nejnovější proudy v současném chorvatském umění. Dle slov kurátorů výstavy "vybíráme pouze ty, kteří se vztahují k malbě a sochařství, anebo se aktivně podílejí na utváření umělecké scény Chorvatska a světa: Z. Vehabović, D. Rogina, M. Zeman, S. Macolić, G. Kovačić Macolić, Z. Kopljar, A. Kos. Každé dílo vypovídá samo o sobě o kontinuitě, duchu doby a zralosti našich umělců, kteří kvalitou a stylem soupeří se svými uznávanými evropskými kolegy."
