Vlasta Černá z Brna se dožívá jednadevadesáti let

Je jednou z posledních pamětnic komunistických kriminálů. Vzpomínky na vězení v Uherském Hradišti jsou pro ni spojeny především s pobytem v podzemí uherskohradišťské vily Franklovka, kde byly samotky, které využívala StB. Když se tam ocitla, nebylo jí ani osmnáct let.

"...místo okének skleněné tvárnice, luxfery, přes které bylo vidět stíny nohou na chodníku asi tak do výše kotníků. Umýt se tam nedalo, bylo to nevětratelné. Za tři měsíce jsem se nemohla převléct," popisuje podmínky ve vězení.

Po svém zatčení v září 1950 se Vlasta Černá ocitla na samotce v suterénu konspirační vily, kterou StB používala na výslechy a takzvaná tajná zatčení. Byl to i její případ. Byla totiž dopadena při pokusu o útěk přes železnou oponu, který byl ovšem pod kontrolou tajné policie a ta potřebovala vzbudit dojem, že přechod přes hranice je bezpečný. Takže Vlastě Černé nařídili, aby poslala domů fiktivní pozdrav; pohlednici, z německého Regensburgu. Nejdřív odmítla, ale pak ji zavedli do patra a přes dveře ukázali muže, kterého bili tak, že spadl na zem. "Tak jsem jim to napsala," vzpomíná. Ona sama na sobě násilí nezažila. Ale podmínky ve vězení byly tak strašné, že tam vážně onemocněla.

Na samotce strávila tři měsíce. Když se později vydala po stopách svých vzpomínek do Uherského Hradiště, brečela. Vzpomínky ji dohnaly. "Byla to hrůza, když jsem si představila, jaké to tam bylo," popisuje.

Vlasta Černá se dostala do hledáčku StB za pomoc knězi Felixi Maria Davídkovi, který se na útěku skrýval a pak se pokoušel dostat na Západ. Seznámila se s ním v Horním Štěpánově, odkud pochází a Davídek tam byl kaplanem. Vytvořil kolem sebe kruh přátel a studentů. „Davídek mne učil latinu,“ popisuje. Dne 19. března 1952 čekal Vlastu Černou soud v Uherském Hradišti. Měla zase štěstí, ve vězení nakonec i se samovazbou strávila "jen" sedmnáct měsíců. Přestože jako bývalá politická vězeňkyně čelila šikaně a různým omezením, nakonec se jí podařilo i vystudovat, což byla její touha od mládí.

Přejeme paní Černé do dalších let zdraví a spoustu radosti. Těšíme se na další obohacující setkání.
 

Autor textu: Luděk Navara