22. 4. 2022

Doposud jsme se v seriálu Naladěno na jaro vyhýbali vodě. Dnes si představujeme dva druhy z jejího okolí, ačkoliv se s nimi můžeme potkat i v místech, kde voda být nemusí.

Konipas horský (Motacilla cinerea)

Ačkoliv konipas se k nám vrátil již před několika týdny, nemůžeme jej v našem seriálu opomenout. Jeho výrazně žluté zbarvení upoutá nejednoho pozorovatele, který se pohybuje v okolí především tekoucích vod, kde vyhledává různé peřeje, jezy nebo mostky přes vodu. Potkat se s ním můžeme i dále od vod. Přilétá k nám již v průběhu března, kdy začíná zpívat. Jeho hlasová aktivita je nejvyšší v průběhu dubna a přetrvává až do konce července. Zpěv je hlasitý, flétnovitý a mechanicky se opakující sled obvykle čtyř tónů, kterým se konipas ozývá v průběhu celého dne.

Cvrčilka říční (Locustella fluviatilis)

Cvrčilka je další z mnoha druhů, které spíše uslyšíme, než uvidíme. Tento velmi nenápadně zbarvený a skrytě žijící pěvec se ozývá monotónním a takřka nekonečně se opakujícím cvrčením, přičemž během zpěvu otáčí hlavou, a tak můžeme slyšet střídavě zesílení a utlumení v hlase. Zpěv je velmi nápadný, neboť cvrčilka jej přednáší po celou noc. Aktivita utichá po východu slunce až do odpoledne, kdy jej téměř neuslyšíme. Zpívat opět začíná až před soumrakem. Jako dálkový migrant (zimuje až v tropických oblastech pod Saharou) k nám přilétá od konce dubna, kdy ji už můžeme zaslechnout. Nejvíce však zpívá od poloviny května s následným několikatýdenním útlumem až do druhé poloviny července. Cvrčilka je typický zástupce stanovišť hustě zarostlých vegetací, ať už se jedná o lužní lesy s bohatým bylinným a křovinným patrem, vrbové porosty podél vodních toků, rybníků a dalších vlhkých stanovišť, nebo zarůstající lesní paseky.