Charakteristika sbírky Oddělení dějin divadla a její členění

Zpět na Oddělení dějin divadla

Větší část sbírkového fondu pochází z 19. a 20. století. Malý počet předmětů má původ i v 18. století (divadelní cedule).

Sbírka teatrálií (ponejvíce moravik) vznikala zásluhou Družstva českého Národního divadla v Brně od roku 1881. Po jeho zániku v roce 1948 bylo její správou pověřeno Moravské muzeum v Brně, kam byly předměty roku 1951 přemístěny (cca 22000 ks). V roce 1955 byl zřízen divadelní referát při hudebně-historickém oddělení a přijata síla s vysokoškolskou teatrologickou kvalifikací. 1. dubna 1957 bylo pracoviště osamostatněno jako divadelní oddělení. Od té doby je sbírka budována a spravována pokud možno systematicky, doplňována vlastní akviziční činností.
Struktura sbírky v zásadě vychází z tradičního pojetí divadelní dokumentace. Základem jsou průvodní dokumenty inscenací, tzn. primární, resp. autentické dokumenty jednotlivých složek inscenací a dále ostatní rozličné autentické či průvodní doklady divadla jako jevu. Z toho hlediska je sbírka teatrálií systemizována, tzn. dokumentuje např. vývoj a přeměny scénografie, dramaturgie atd.

Specifikum představuje vedení evidence ve dvou řadách – inventární čísla (chronologicky všechny předměty od 1–∞), a vedle toho signatury (chronologicky dle tematických skupin, např. A38, N236 atd.). Je to dáno pestrou skladbou sbírkového fondu a tradicionalistickou koncepcí již v Družstvu ČND.

Předměty – teatralia:

SDDIVA        = archiválie (A), rukopisy (R), rukopisy not (RN), technické výkresy (X)

SDDIVF        = fotografie (F), negativy (D), diapozitivy (DP), filmy (FM)

SDDIVL        = loutky, divadla, dekorace, rekvizity, pomůcky (L)

SDDIVS         = návrhy (N), makety (M), obrazy, grafika (O), busty, plastiky (B)

SDDIVT        = trofeje (T), programy (P), premiérové plakáty, cedule (C)

SDDIVV        = audiovizuální záznamy (Z)

SDDIVZ        = zvukové záznamy magnetofonové (E), gramofonové, CD, DVD aj. (G)

Archiválie (A) - sbírka listinných dokumentů k historii brněnského a moravského profesionálního a ochotnického divadla. Významnější je materiál Družstva českého Národního divadla a Zemského divadla v Brně.

Rukopisy (R), rukopisy not (RN), technické výkresy (X) - poměrně mnohotvárná sbírka (např. korespondence divadelních osobností, rukopisy her atd.). Značná část je nezpracovaná (reziduum minulosti), uložená v tzv. pozůstalostech. K nejvzácnějším dokumentům zde patří rukopisy J. Mahena, J. Auerswalda a další.

Fotografie (F), negativy (D), diapozitivy (DP), filmy (FM) - fotodokumentace a filmová dokumentace inscenací moravských profesionálních divadel a divadelních tvůrců (částečně i ochotníků). Katalogizováno podle inscenací, dílem podle jmen osobností. Část nezpracovaná. Součástí této sbírky jsou také vzácné skleněné inverzní desky (potíže s ukládáním a konzervací), jejichž velká část byla v minulosti složitě duplikována na pružný inverzní materiál.

Loutkové divadlo (L) - sbírka dokládající především kočovné loutkářství na Moravě, dále fenomén českého rodinného loutkového divadla. Obsahuje několik ucelených kolekcí loutek a vybavení divadel loutkářských rodů (Berousci, Šimkovi, Flachsovi, Kopečtí, Doležalovi, Tříškovi, Noví atd.), stolní tištěná loutková divadla, dekorace a sériově vyráběné loutky.

Scénické a kostýmní návrhy (N), makety (M) - návrhy divadelních výprav a kostýmů a modely scén převážně od moravských výtvarníků (Alexandr V. Hrska, Josef Čapek, Antonín Heythum, František Tröster, František Tichý, Zdeněk Rossmann, František Muzika, Otakar Mrkvička, Ladislav Vychodil, Milan Zezula, Vojtěch Štolfa, Antonín Vorel aj.).

Obrazy a grafika (O), busty a plastiky (B) - sbírka výtvarných uměleckých děl se vztahem k brněnskému a moravskému divadlu vůbec. Dokumentuje portréty výrazných divadelních osobností (např. portréty herecké rodiny Waltrových od Milana Zezuly, portréty činoherců od Vojtěcha Štolfy apod.), obrazy a kresby budov divadel atd.

Trofeje (T) - velmi rozmanitá sbírka kuriózních předmětů - odznaků, stuh, pamětních plaket atd.

Programy (P) - část zařazena coby sbírkové předměty, nově vedeno jako pomocný materiál. Obsahuje i několik unikátů z 19. století. Pokrývá takřka celý region. Ochotnické programy nejsou zpracovány. Základní řazení podle názvů divadel a sezón.

Plakáty, cedule (C) - sbírka obsahuje premiérové a repertoárové plakáty profesionálního divadla na Moravě. Od konce 19. století až do roku 1929 dokládají zejména brněnské divadlo. Od roku 1929 až do současnosti takřka kompletně i ostatní (včetně po válce vzniklých divadel v Brně, bývalém Jihomoravském kraji, Ostravě, Olomouci; dílem Šumperk, Těšín). Plakáty ochotnického divadla pouze torzovité, zpracované neúplně, pouze dle místa představení. Unikátní sbírka plakátů německého divadla v Brně (ca od 1876) je v současné době postupně katalogizována a digitalizována. Plakáty byly vedeny zhruba do roku 1975 jako sbírkové předměty. Mladší jsou posuzovány jako pomocný materiál.

Audiovizuální záznamy (Z) - nejmladší sbírková aktivita. Poměrně široké spektrum dokumentace od inscenací po akce a jevy s divadlem souvisejícími (na VHS, DVD a nově digitálně).

Zvukové záznamy: magnetofonové (E), gramofonové, CD, DVD aj. (G) - sbírka zvukových dokumentů pořizovaná již od 30. let 20. století do současnosti (hlasy herců, úryvky z inscenací, reportáže atd.).

Tzv. pozůstalosti - sbírka pozůstalostí po divadelních osobnostech, zejména hercích a režisérech. Převážně není zpracována v tzv. II. stupni evidence. Obsahuje různorodý materiál. Rozsáhlejší komplety: Miloš Wasserbauer, Antonín Kurš, Rudolf Walter, rodina Pechova (Ema a Ladislav), Zdeňka Gräfová, Anděla Novotná, Štěpán Zemánek, Václav Baloun, Božena Snopková, Alois Pivoňka, C. M. Hrazdíra, Antonín Skála (ÚMDOČ). Významné nové: Miloš Hynšt, Ivo Osolsobě, Bořivoj Srba.
 

Tvorba sbírky

Nárůst sbírky činí cca 500-1000 ks ročně. Formy získávání sbírkových předmětů jsou různé (dary, převody, vlastní sběr, od úmrti a nákupy). K nákupu výjimečných sbírkových předmětů využívá MZM prostředky ISO MK. Základ evidence tvoří přírůstkové knihy (soupisníky) vedené od roku 1949. Od konce padesátých let je veden také inventář, a to formou jedné číselné řady sdružující řady druhové (signaturní). V posledních letech se evidence i katalogizace zpracovává na počítačích, cílem je také zpětná katalogizace celé sbírky na těchto médiích.

Některé části sbírky neměly vytvářené katalogy (např. fotografie), byly ukládány „katalogicky“. V těchto případech se snažíme o zpětnou kompletní elektronickou katalogizaci a nové chronologické uložení předmětů (viz projekt ISO/D realizovaný v první fázi v roce 2014). Část sbírky zůstává z kapacitních personálních důvodů nezpracovaná (např. tzv. pozůstalosti).
 

Vlastní sbírkotvorná koncepce oddělení

Současná koncepce sbírkotvorné činnosti usiluje o systematičtější plnění tezauru podsbírky. Ten je vymezen dvěma podstatnými aspekty – jednak permanentní dokumentací současného divadla, dále nalézáním, schraňováním a hodnocením starších pramenů s akcentem na možnost rekonstrukce divadelní inscenace, tzn. všeho, co se týká vlastní divadelní a inscenační tvorby (dramatika, herectví, režie, dramaturgie, choreografie, scénografie, hudba). Vedle této preference však onen tezaurus nárokuje dokumentaci divadla jako jevu, tedy všech společenských, politických, administrativních, organizačních aj. aspektů, tj. veškerých projevů, které představují nebo představovaly jakékoli vývojové tendence v dějinách divadla na českém území, tedy včetně technických podmínek (divadelní architektura, jevištní technologie) a také reflexí divadla (divadelní teorie a estetika, historie, pedagogika atd.).