Chorvatské výtvarné umění 20. a 21. století ze sbírek Varaždinského městského muzea

Smyslem výstavy je představit průřez chorvatským výtvarným uměním 20. a 21. století a seznámit českou uměleckou veřejnost s hodnotami a úspěchy chorvatské výtvarné scény. Představena budou malířská a sochařská díla nejvýznamnějších chorvatských umělců ze sbírek Varaždinského městského muzea.

Výstava je rozdělena do čtyř částí. Úvodní část nese titul "Český profesor a jeho student / Vlaho Bukovać a Ivo Režek" a zaměřuje se na intenzivní vazbu mezi chorvatskou a českou výtvarnou scénou, za kterou stojí celoživotní přátelství Vojtěcha Hynaise a Vlaho Bukoviče. To vzniklo během jejich společných studií v Paříži. V roce 1903 se pak na základě pozvání a doporučení svého pražského uměleckého souputníka stal Bukovič profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde působil zde až do své smrti v roce 1922. Bukovičovým studentem se stal Ivo Režek, rodák z Varaždinu. Duch a atmosféra města Prahy formovaly jeho stylistický projev směrem k neoklasicismu, jehož výrazným představitelem byl.

Komentovaná prohlídka ve výstavě Chorvatské výtvarné umění 20. a 21. století... (Dietrichsteinský palác, 27. 11. 2024)

Druhá část se věnuje období přelomu 19. a 20. století, kdy zažilo chorvatské malířství boom. Ve vztahu k tradičním rámcům došlo k radikálním změnám, a to díky mladým talentovaným umělcům, kteří se vzdělávali v evropských kulturních centrech - vedle Prahy ve Vídni, Mnichově, Berlíně, Paříži, Miláně a Benátkách. Tato éra se nesla ve znamení secese a ozvěn symbolismu (V. Bukovać, O. Iveković, E. Vidović). Následovalo mimořádně produktivní období magického realismu, neoklasicismu a kritického realismu (M. Kraljević, M. Uzelac, V. Becić, Lj. Babić, I. Režek, O. Mujadžić). Stejně tak se uplatňují vlivy expresionismu (O. Herman) a intenzivní koloristické období tzv. "koloristického cézanismu" (V. Filakovac, M. Tartaglia).

Další část představuje tvorbu druhé poloviny 20. století. Po druhé světové válce se chorvatští umělci připojili k mezinárodním abstraktním trendům – organické abstrakci, abstraktnímu expresionismu a neformálnímu umění (Art Informel). Dílo řady umělců formoval latentně přítomný expresionismus, angažovaný a humanistický vztah k realitě (Š. Perić, E. Murtić a další).