Milan Jelínek
(22. 6. 1923 Brno – 30. 1. 2014 Brno)
Milan Jelínek se narodil v Brně do rodiny pojišťovacího úředníka. Dětství strávil v dvojjazyčných (česko-německých) Černovicích. Studoval na Prvním reálném gymnáziu na Starém Brně, velký vliv na něj měl učitel Konstantin Hladký. Maturoval roku 1942, v témže roce z národnostních důvodů odmítl stipendijní nabídku ke studiu medicíny v Mnichově. Byl totálně nasazen v Rakousku v továrně na letecké motory Flugmotorenwerke ve Wiener Neudorfu. Na popud Konstantina Hladkého, který založil odbojovou skupinu Lípa, začal také Jelínek roku 1943 v odbojové činnosti vypomáhat. Na počátku května 1944 byl gestapem ve Vídni zatčen a postupně vězněn v Kounicových kolejích v Brně a následně ve Vratislavi. Na konci ledna 1945 absolvoval transport z Vratislavi přes Drážďany do Waldheimu, Plavna a Reichenbachu, kde se v květnu dočkal osvobození.
Na podzim 1945 nastoupil Milan Jelínek na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně ke studiu češtiny, ruštiny a srbochorvatštiny. Po studiu působil v Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd. Na konci 50. let se vrátil na filozofickou fakultu, kde v letech 1960–1961 působil jako proděkan pro pedagogické záležitosti. V září 1961 nastoupil jako hostující docent češtiny na Univerzitu Ernsta Moritze Arndta v Greifswaldu, kde strávil jeden akademický rok. Po návratu do Brna zastával opět důležité akademické posty. V roce 1962 se stal děkanem brněnské filozofické fakulty. V letním semestru 1965 nastoupil jako lektor češtiny na pařížskou Sorbonnu. Po návratu z Paříže byl jmenován prorektorem brněnské univerzity pro pedagogické záležitosti.
V roce 1971 musel v rámci normalizačních čistek opustit nejen prorektorský post, ale i samotnou filozofickou fakultu. Po odchodu z fakulty našel Milan Jelínek útočiště v brněnském pracovišti Ústavu pro jazyk český, kde působil v jazykové poradně. Odborné bohemistické statě publikoval pod jmény svých kolegů Oldřicha Ševčíka a Jana Balhara. Po odchodu do důchodu v roce 1983 se Jelínek začal naplno věnovat neoficiální činnosti, zejména vydávání samizdatů a pořádání bytových seminářů – zvláště s francouzskými přednášejícími, kteří byli do Brna vysíláni prostřednictvím Asociace Jana Husa v Paříži.
Po listopadu 1989 se Milan Jelínek mohl vrátit opět na univerzitu. Stal se prvním polistopadovým rektorem Masarykovy univerzity.
Fond Milana Jelínka v Moravském zemském muzeu zahrnuje 60 archivních krabic a rozsáhlou autorovu odbornou knihovnu. Je tvořen oddíly personalia, rukopisy, dokumentace a varia. Nejrozsáhlejší je oddíl rukopisy, který pokrývá odborné působení Milana Jelínka v oblasti etymologie, syntaxe, popularizace českého jazyka a především stylistiky a jazykového purismu. Důležitou součástí fondu je rozsáhlá lístková kartotéka českého purismu, která zahrnuje 93 300 digitalizovaných lístků.
Obecná škola. Milan Jelínek první zleva ve spodní řadě, 1931.
Při transportu z waldheimského vězení do Plavna se Milan Jelínek spřátelil s francouzským spoluvězněm, původním povoláním kuchařem. Jedny z nejtěžších chvil svého života si ulehčovali povídáním o francouzské a české kuchyni. Lístky s francouzskými recepty si Milan Jelínek uchoval jako vzpomínku na poslední noc ve Waldheimu, 1945.
Dopis, který Milan Jelínek adresoval z vězení v Plavnu své mamince do Brna, 1945.
Na podzim 1945 nastoupil Milan Jelínek na filozofickou fakultu v Brně ke studiu češtiny, ruštiny a srbochorvatštiny. Imatrikulační list, 1946.
Milan Jelínek v době svého lektorského působení na Sorbonně v Paříži, 1965.
Milan Jelínek (uprostřed) jako prorektor brněnské univerzity, 1968.
Krátkou, zato velmi důležitou epochou v životě Milana Jelínka bylo jeho působení ve Svazu vědeckých pracovníků. Prozatímní výbor svazu vznikl v polovině dubna 1968, srpnové události téhož roku však obrátily pozornost jiným směrem. V roce 1971 se činnost svazu stala trnem v oku oficiálním politickým představitelům, a tak byl rozpuštěn. Poslední plaketa Ceny Jaroslava Heyrovského byla udělena symbolicky Milanu Jelínkovi, aby ji ochránil a zachoval, 1971.
V rámci normalizačních čistek byl na základě rozhodnutí konsolidační komise Milan Jelínek zproštěn pedagogického úvazku na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně, 1970.
Na konci ledna byl Milan Jelínek důrazně upozorněn, aby k 1. červenci 1983 požádal o přiznání starobního důchodu, a tím ukončil svůj pracovní poměr v Ústavu pro jazyk český ČSAV. Soudruzi ovšem netušili, že odchodem do důchodu nechali „reakční činnosti“ Milana Jelínka volné pole. Právě v důchodu se intenzivně věnoval tvorbě samizdatů a pořádání bytových seminářů, 1983.
