Literární soutěž
Vážení a milí příznivci našeho muzea, literatury a žurnalistiky – a také kvízů a soutěží!
Od listopadu 2023 je otevřena výstava Nastoupil jsem co redaktor..., která se u příležitosti 130. výročí založení Lidových novin dívá na toto periodikum trochu jinak: sleduje jeho redaktory a spolupracovníky, kteří patřili k dobové literární obci a vytvářeli tak společenství v jiných listech nevídané.
Ve třech pokračováních Vám položíme vždy čtyři otázky a tři z vás, kteří zodpovědí všech 12 správně, mohou se těšit na sympatické ceny.
Zkrátka ovšem nepřijdou ani ti, kdož se nezúčastní celé soutěže: po každém kole odměníme 3 nejúspěšnější řešitele.
Odpovědi na otázky 3. kola, prosíme, posílejte na adresu mzm@mzm.cz do neděle 25. 8. 2024.
V každém kole odměníme tři vylosované řešitele hodnotnými cenami.
Na všechny ty, kteří správně odpoví ve všech třech kolech soutěže, čeká zvláštní odměna! Vedle hodnotných cen se mohou těšit na komentovanou prohlídku výstavy
s její autorkou.
Jako základ celého kvízu nám poslouží kresba, která vyšla mezi dvěma světovými válkami v Lidových novinách u příležitosti jejich výročí. Kterého? To neprozradíme, to bychom příliš napověděli!
Grafik LN, malíř Eduard Milén, napodobil styl spolupracovníků listu a kresbami doprovodil jubilejní veršovánku redaktora Edvarda Valenty, který jakožto gratulanty vybral postavy z knih redaktorů a přispěvatelů LN. A my se budeme ptát na autory, názvy děl, případně další souvislosti.
Závěrečné otázky pak přinesou úryvky z beletrie, jejímiž autory jsou redaktoři LN.
Tedy: vzhůru na cestu v čase – směrem zpět: na křehké stránky starých novin, kde najdeme texty natolik aktuální a pro dnešek mnohdy inspirující, až se nám zatají dech.
TŘETÍ KOLO
Vážení příznivci literatury a žurnalistiky,
potřetí a naposledy vám přinášíme otázky, vztahující se k dílu redaktorů Lidových novin.
Na vaše odpovědi se těšíme do neděle 25. 8. 2024.
Otázka 1.:
Chlapec z této kresby se jmenuje jako tradiční pohádková postavička, kterou znají všechny české děti. Toto jméno a jméno jeho psa (spolu se jménem pražského purkmistra z let 1870-1873) tvoří titul knihy dvou autorů, spisovatele a malíře, která poprvé vyšla roku 1930. A inspirovala se aktivitou ve své době populární, trampingem. Zmíněný spisovatel byl ovšem profesí středoškolský pedagog a proslavil se o několik let později svými knihami ze studentského prostředí, posléze zfilmovanými (1938, 1939) v režii Martina Friče.
A vy už jistě víte, jak se autoři jmenovali a jaký byl název jejich knihy – a také jak se jmenovaly další dva díly této „bohatýrské trilogie“, které vyšly vzápětí.
Otázka 2.:
Touto kresbou moravského kněze a politika Jana Šrámka napodobil Eduard Milén svého staršího kolegu. Vlastně částečného kolegu: veřejnost tohoto autora totiž dodnes zná především jako skvělého básníka, který počátkem 20. století odvážně a sugestivně vyjádřil pocit deziluze mládí konfrontovaného s měšťáckou morálkou. Ovšem též studoval malířství v Mnichově a v Drážďanech, nějaký čas kreslil ilustrace pro francouzské satirické časopisy. V letech 1911-1914 byl významnou osobností Lidových novin: poslední strana jejich nedělní beletristické přílohy Večery přinášela jeho kresby a verše, vtipně a nemilosrdně komentující společenské problémy a dobovou politiku domácí i zahraniční. Stal se jednou z prvních českých obětí 1. světové války.
Jak se tento tvůrce jmenoval a jaký název nesou jeho dvě básnické sbírky?
Otázka 3.:
Autor (publicista a diplomat, v LN měl na starost národohospodářskou rubriku) publikoval pod pseudonymem – ovšem jen mírně odlišným od svého skutečného příjmení. Jeho parodie na detektivky (a současně výsměch monarchiím) vycházela nejprve v Lidových novinách, roku 1908 byla poprvé vydána knižně a v roce 1932 zfilmována v režii Karla Lamače, titulní dvojroli krále a jeho dvojníka vytvořil jeden z nejvýznamnějších komediálních herců nejen té doby, ale celé české filmové historie.
Zajímá nás: jméno autora (skutečné i umělecké) a název knihy – pozor, filmový titul se mírně liší! A také vztah této osobnosti k pozdějšímu významnému českému spisovateli a politikovi.
Otázka 4.:
Tento autor prošel zajímavým uměleckým vývojem. Narozen koncem 19. století, po 1. světové válce se stal členem avantgardního uměleckého sdružení Devětsil a psal prózy silně sociálně zaměřené (zotročení člověka strojem, odlidštění moderní civilizace). Do brněnské redakce Lidových novin vstoupil roku 1928 a působil především jako divadelní recenzent. Konvertoval ke katolicismu a počátkem 2. světové války vydal rozsáhlou románovou fresku, zachycující život jednoho z významných umělců renesance: tímto dílem je znám dodnes.
Vyrůst třebas na skalách nejvyprahlejších, ale vyrůst do výše, bičován divokými vichřicemi svých bolestí a v křeči utrpení, že i pták by se mi vyhnul a skryla by se zvěř, a já bych stál a tesal a tvořil ve všech spalujících horečkách umění. Má díla by zůstala trčet do nebes, mračna by trhala v cáry a mlhy pohoří by lehaly u paty mých soch, jichž gesto by vlálo po nebi. Chtěl bych v nejžhavějším úsilí, až prsa by mi pukala prací a námahou, prolomit štíty velehor v postavy gigantů, oblaka by drželi dlaněmi a sténali by bouřemi, plakali potopou vod. (…) A ještě bych stál a hledal poslední kámen, aby i ten nejšedivější byl ohnut do tvaru srdce, ještě do posledního žilkování mramoru bych chtěl vylít svou krev a jen černý kámen bych držel v dlani jak ustydlý sen. (…) Lidé, sestupuji k vám a jsem pokryt prachem své práce, jsem pokryt prachem a tříštěmi skal.
Literatuře se věnovali i jeho příbuzní: jeho teta byla překladatelkou, kritičkou a operní libretistkou, jeho zeť se stal významným dramatikem 60. let 20. století, jeho vnukové vyrostli v literárním a hudebním disentu doby normalizace.
Jak se jmenuje autor a jeho dílo, z nějž přinášíme ukázku?
Který umělec je hrdinou knihy? Kdy byla vydána?
Kdo byli autorovi příbuzní, o nichž se zmiňujeme?
DRUHÉ KOLO
Otázka 1.:
Příběhy tohoto hrdiny-cestovatele poprvé zpracoval Rudolf Těsnohlídek, v Lidových novinách vycházely na pokračování roku 1926 (knižně vyšly 1928). Po Těsnohlídkově smrti se jich redakčně ujala dvojice jeho kolegů a od počátku 30. let vydala několik dalších publikací.
Od vás bychom se rádi dozvěděli: jméno a přezdívku onoho hrdiny, jména zmíněných redaktorů a tituly jejich knih.
Je třeba malá nápověda? Téma inspiruje též divadelníky: dodnes je slavná inscenace Divadla na provázku z roku 1976 v hlavní roli s Jiřím Pechou (scénář Zdeněk Pospíšil, režie Peter Scherhaufer).
Otázka 2.:
Oba tito autoři se kromě žurnalistiky věnovali i beletrii: knižní prvotinou jednoho z nich byl soubor krátkých příběhů - které vlastně byly početními příklady, hádankami a rébusy - vždyť je také roku 1926 vydal Ústřední spolek učitelský na Moravě! Titul knihy evokoval dobrodružné čtení z tehdy populárního Divokého západu.
Kdo je onen autor a jak se kniha jmenuje?
Otázka 3.:
Také tato kniha vyšla ve 20. letech. Jejím autorem je druhý z naší dvojice, který napsal pro nejmenší děti veršíky o nezbedném pejskovi, ilustroval je Ondřej Sekora. Po únoru 1948 byl autor vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a dokonce bez soudu uvězněn. Až v roce 1956 vydal své nejznámější a nejvýznamnější dílo, knihu s tématem protiokupačního odboje.
Napište, prosím, jméno autora a názvy obou knih.
Otázka 4.:
Toto dílo zvítězilo v anketě Lidových novin o knihu roku v polovině 30. let, téhož roku získalo i Státní cenu. Nejprve, na přelomu let 1933/1934, vycházelo v Lidových novinách - stejně jako jiné autorovy romány, povídky nebo cestopisné reportáže. Autor je s tímto deníkem spjat velmi těsně, je to jméno, které se nám v souvislosti s „Lidovkami“ vybaví okamžitě. Psal úvodníky a sloupky, články o kultivaci zahrady, publikoval v knižnici. Byl ztělesněním dobového optimismu a pracovitosti v letech dvacátých, byl znepokojen politickým nebezpečím desetiletí následujícího a důrazně před ním varoval ve své próze i v dramatických dílech. Patřil k těm, kdož symbolizovali mravní étos první Československé republiky a symbolicky odešel spolu se státem, kterému věnoval své síly.
Kniha je druhým svazkem volné trilogie, zabývající se mnohoznačností lidské povahy, složitostí osobnosti, spletitostmi charakteru a motivů chování, nemožností dokonale poznat druhého člověka...
Postava jménem Básník se zde vyznává:
„Říká se o fantazii, že těká; snad to činí v některých případech (které však nepatří do krásné prózy), ale daleko častěji běží bystře a pozorně jako pes sledující čenichem čerstvou stopu; přímo supí horlivostí, trhá sebou na šňůře a vleče nás sem tam. Vy jste lovec a víte, že stopující křepelák ve svém klikatém běhu netěká, nýbrž naopak drží se stopy s náruživým a vytrvalým zájmem. Musím vám říci, že náležitě vyvinutá fantazie není žádné neurčité snění, nýbrž činnost neobyčejně úporná a vášnivě zamířená; zastavuje se sice nebo kličkuje, ale jen proto, aby zjistila, že to není to, za čím jde. Kampak, ty dychtivá fenko, co to honíš, kdepak máš položen cíl? Cíl, jaký cíl; běžím za něčím živým a nevím ještě, kde to dopadnu.“
Zajímá nás: jméno autora a název knihy, z níž citujeme, ovšem také tituly dvou zbývajících, roky vydání všech svazků a zastřešující název volné trilogie.
PRVNÍ KOLO
Otázka 1. bude snadná:
Jak se jmenuje kniha, která poprvé vyšla v roce 1929, a kdo je jejím autorem?
Otázka 2.:
Že jde o Lišku Bystroušku, to jste zajisté poznali, takže na název, ba ani na autora se ptát nebudeme. Jen pro úplnost uvedeme, že próza Rudolfa Těsnohlídka inspirovaná kresbami Stanislava Lolka vycházela v „Lidovkách“ na jaře 1920 a novinová sazba pak byla užita pro první knižní vydání.
Jak vidíme, liška ulovila nějakého opeřence, a Eduard Milén na jeho tělo napsal písmena „LN“.
Otázka zní: Jak se úlovek jmenuje a co toto obrazné pojmenování znamená v žurnalistickém slangu?
Otázka 3.:
Příhody medvědáře a jeho medvěda poprvé vyšly knižně roku 1931. Autor, jeden z nejvýznamnějších spisovatelů meziválečné doby, je považován za mistra českého jazyka. Pro děti napsal jen tuto jednu knihu, jeho dílo se věnovalo jak společenské problematice, tak látkám z české historie (román odehrávající se ve středověku byl v 60. letech předlohou jednoho z nejvýznamnějších českých filmů). Autor byl též dramatikem a filmovým scénáristou, snažil se pozvednout český film na vyšší uměleckou úroveň. Za nacistické okupace se zapojil do odboje a jeho poprava v červnu 1942 byla pro českou kulturu obrovskou ztrátou. Jak se jmenuje autor a jeho kniha?
Otázka 4. je také snadná: ale dnešní kolo je „zahřívací“ – další budou obtížnější!
Těžko, přetěžko je prostému člověku činit tak závazná rozhodnutí. Svědomí je poplašeno a rozum nestačí. Lidé kolem radí, hodní lidé snad, ale odpovědnosti ti s beder neuberou; nad synkem stojíš jen ty a ta mrtvá. A je-li kdo, komu ještě přísluší slovíčko rozhodné, je to jistě jen rodná vesnice. Ta má právem domova nárok na všecky. Všichni jsme se tam narodili, všichni tam patříme, a to nikoli jen úřední cedulí. Vesnické společenství nás vychovalo stejně jako sama máma; věru, že si pak může činit na nás nárok. (…) je to i úleva, že máš za sebou celou tu obec strýců a tet, která ti poradí, když jsi na rozpacích, a okřikne tě, když děláš hloupost.
Tato slova četli lidé počátkem 2. světové války v románu zkušeného prozaika a novináře. Pocházel z podnikatelské rodiny, ale jeho profesí se už před 1. světovou válkou stal kabaret (pseudonym zde užívaný zůstal mu do smrti). Autorova bystrost, pohotovost a vtip se snoubily se širokými znalostmi z rozmanitých oborů a s výrazným vypravěčským talentem, a ze všech těchto předpokladů těžily pak obě jeho profese. Pečlivost a kreativita mu dobře posloužily, když se stal šéfredaktorem Lidových novin. Kniha, na niž se tážeme, vyšla v knižnici tohoto deníku a v tíživé a nejisté době oslovila čtenáře oslavou poctivé práce a ryzích charakterů. Zavede nás do prostředí poněkud exotického, kterému autor věnoval také soubor povídek. Román je dodnes populární, jistě i díky televiznímu seriálu, který vznikl roku 1988 v československo-německé koprodukci.
Jak zní jméno autora (pravé i přijaté) a název knihy, v kterém roce poprvé vyšla?
