S velkou radostí slaviček zpívá, na porcinkule ctitele volá

Zpět na seznam témat

Markéta Holubová – Věra Frolcová

Specifickým typem kramářské produkce byly poutní písně. Ty sloužily poutníkům během zbožného putování nebo na samotném poutním místě. Originalita náboženských, pro poutníky určených písňových textů nehrála důležitou roli. Jedna píseň byla běžně vydávána hned několika nakladateli a tiskaři na různých místech země a zároveň adaptována pro jiné poutní místo, světce nebo církevní festivitu. Jako jeden příklad za všechny můžeme uvést písňový text S velkou radostí slavíček zpívá, který se šířil pro různá mariánská poutní místa v Čechách (Bechyně, Římov, Stará Boleslav, Svatá Hora u Příbrami) i na Moravě (Nová Říše-Svatý Kopeček), ale zpíval se také při pobožnosti křížové cesty, k uctění světce sv. Jana Nepomuckého nebo při františkánských porciunkulích, tj. katolických slavnostech tradovaných zejména v klášterních kostelích řádu sv. Františka z Assisi (Serafínského; 1182 Assisi – 1226 Assisi).

Notace písně k sv. Františku Serafínskému představuje regionální variantu poutní písně a adaptaci tanečního nápěvu (přecházející do volného rytmu a rytmické asymetrie), uzavřeného tzv. kramářskou tercií. Pochází z r. 1955 z ústního podání Františka Racla (nar. ca 1908) z hanáckého poutního místa Suchdol, kam dodnes chodí poutníci k Panně Marii Bolestné i na slavnost porciunkulí.