Chození s borkem a májíčkem

Zpět na seznam témat

Daniel Drápala

Období předvelikonočního půstu se v tradiční společnosti odehrávalo nejen ve znamení očekávání Velikonoc coby vrcholu křesťanského liturgického roku. Zvláště závěrečná fáze půstu – neděle Smrtná a Květná přinášely do života místního společenství oživení v podobě dívčích obřadních obchůzek. Dodnes jsou v některých lokalitách uchovávány jako živé prvky po generace předávaného kulturního dědictví. Jedním z moravských regionů, kde přetrvávají, je moravské Záhoří, region na pomezí Valašska a Hané. Nositelkami této tradice jsou výhradně dívky – od nejmenších tří či čtyřletých děvčátek až po dívky v posledním ročníku základní školy.

V Libosvárech u Bystřice pod Hostýnem nazdobí dívky na Květnou neděli mladý smrček – borek. Vedle barevných fáborků a svatých obrázků jsou ve výzdobě nepřehlédnutelné především papírové růže různých barev. S borkem následně obcházejí dům od domu a zpívají jednu ze čtyř koled: Když Panna Maria po světě chodila, Byla cesta ušlapaná, Od Nazareta louka zelená, Vyšla hvězda na kraj světa. Jejich text vzájemně propojuje postava Panny Marie – setkává se se svatou Alžbětou, putuje k Betlému a slyší předzvěst utrpení brzy narozeného syna, potkává opuštěné apoštoly. Jakmile jsou dívky odměněny koledou, poděkují a míří k dalšímu domu.

Lidové tradice nejsou uniformní a místně se může jeden a tentýž prvek v detailech lišit. V obcích západní části moravského Záhoří zůstává zachována kolektivní podoba obchůzky, dívky však nosí každá svůj vlastní májek/májíček – hůlku zdobenou pentlemi a růžemi z krepového papíru, větvičkami jehličnanu. Jejich obchůzku doprovází pouze jedna koleda, která se v lokalitách nápěvem mírně liší:

Vyšla hvězda na kraj světa,
osvítila do půl světa,
to nebyla žádná hvězda,
to byla Panna Maria.