Setkání s Jaroslavem Mojžíšem, vězněm 644
Moravské zemské muzeum ve středu 26. 6. 2024 připravilo pro členy Klubu přátel MZM setkání s Jaroslavem Mojžíšem (1934), jedním z posledních, kteří pamatují obávanou věznici, ve které byl vězněn od 10. prosince 1953 do března 1954.
Jaroslav Mojžíš se za mřížemi ocitl poté, co se společně s několika přáteli pokusil o odpor proti nastupující totalitě. Všichni byli mladí a plní ideálů. Byl zatčen dne 10. prosince 1953. Do Hradiště ho odvezli se zavázanýma očima. Neřekli mu zpočátku ani důvod zatčení. Pak dostal vězeňské oblečení a zavedli ho do cely. Vynesený rozsudek: sedmnáct měsíců.
"Vím, že jeden vězeň musel pořád chodit a když nemohl, tak ho polili vodou a pak znovu. Na mne to nezkoušeli. Ale v lednu jsem na samotce slyšel ženský křik. Něco jako „to, není lidský to, co se mnou děláte…“ Zůstal naprosto izolovaný. „Na samotce jsem byl šest týdnů. Tam můžete jen chodit. Já se také modlil. Samozřejmě, byly tam vycházky. Zavedli mne na malý dvoreček, dalo se tam chodit 15 kroků tam a zpět. Ale já jsem viděl dům na konci silnice. To byla představa něčeho krásného svobodného," vypráví o pobytu v Hradišti.
Pak ho poslali do Jáchymova. Dobývat uranovou rudu. Chodil s ostatními v zástupech, drželi se jeden druhého a pořád je dozorci přepočítávali. Všichni klopýtali...
Propustili ho o několik týdnů dřív s podmínkou. Vrátil se k rodičům do Kojetína. Chtěl dál studovat, ale jako bývalý politický vězeň si nemohl budoucnost vybírat. Nakonec se mu podařilo dostat i na vysokou školu a vystudovat na Slovensku, kde přece jen panovaly mírnější poměry.
Dnes říká: "Vězení mi dalo hodně. Byla to výborná osobní zkušenost, začal jsem si vážit věcí, dívat se na svět jinak..."
Besedu s pamětníkem vedl historik Luděk Navara.
Moravské zemské muzeum systematicky mapuje osudy těch, kteří "prošli" věznicí v Uherském Hradišti, zažili drastické podmínky i kruté metody vyšetřovatelů. Vzpomínky pamětníků jsou mementem a důvodem, proč se zajímat o věznici a také přemýšlet o ceně svobody a spravedlnosti.
