Text: Zdeňka Pitrunová / Foto: Filip Fojtík
Informace o historii kaple, její rekonstrukci, pokladech a budoucím osudu jsem se vydala hledat v letních dnech roku 2021. To byla kaple ještě plná lešení, jehož příčky hravě zdolávali restaurátorky a restaurátoři, a ze všech stran se ozývaly zvuky špachtlí a občasné zařičení. Nad hlavou se vznášely všude kolem po zábradlích zavěšené - a tolik tibetským modlitebním praporkům podobné - velkoplošné fotografie zachycují stav kaple z roku 1961 a UV fluorescenční snímky freskové výmalby. Atmosféru dotvářela všudypřítomná vůně zvlhlé omítky, prachu a zašlé krásy.
Barokní kaple Očišťování Panny Marie je od počátku součástí Paláce šlechtičen. Přestože je kaple značně vysoká, rozkládá se přes dvě patra v nároží domu, který ční svým charakteristickým arkýřem do náměstí Svobody, je její prostor relativně malý a intimní. Vydejme se k samým počátkům historie kaple.
Jana Františka Priska Magnisová von Pergarová z Pergu - tak zní celé jméno zakladatelky nadace Mariánské školy či Maria Schull v Brně a iniciátorky stavby Paláce šlechtičen. Hraběnka si byla dobře vědoma toho, že život osiřelých či nejmladších příslušníků šlechtických rodů je dalek luxusu a pohodlí a že především dívkám se nedostává prostředků často ani na základní důstojné živobytí. Roku 1654 vytvořila nadační odkaz na realizaci ústavu určeného k výchově opuštěných dívek z aristokratických, případně významných měšťanských rodin.
Palác šlechtičen byl vybudován v letech 1674 až 1679 brněnským stavitelem Janem Křtitelem Ernou. Stavba byla dále významně rozšířena a přestavěna v druhé půlce 18. století. Již od počátku byla součástí paláce také mariánská kaple, která byla původně přístupna menším vchodem z ulice Běhounské (dodnes je zde patrný portál s křížkem).
Až do poloviny 20. století byla kaple využívána v souladu se svým původním zaměřením, tedy pro církevní účely. Změna nastala v roce 1961, kdy byla chátrající budova získána pro umístění Etnografického ústavu Moravského zemského muzea, jehož činnost se brzy stala nedílnou součástí brněnského kulturního dění. Do provozu muzea byla zapojena i kaple, i když díky nárokům na objem restaurátorských prací nebyla rekonstruována. Komorní prostor a skvělá akustika podmínili její využití pro pořádání koncertů a nahrávky tehdejšího Československého rozhlasu.
Kaple je zasvěcena svátku Očištění Panny Marie. Ten je slaven přesně čtyřicátý den od narození Krista připomíná událost, kdy Panna Marie přinesla svého prvorozeného syna do jeruzalemského chrámu a sama zde podstoupila rituální očištění. Až do 60. let 20. století byl svátek připomínán jako Uvedení Páně do chrámu a očišťování Panny Marie a v lidovém prostředí označován jako Hromnice.
Freskovou výmalbu kaple provedl Josef Stern (1716-1775), o němž historička umění Zuzana Macurová prozradila: „Tento malíř pocházel původně ze Štýrského Hradce, práce pro rod Dietrichsteinů jej však v polovině 18. století přivedla na Moravu, kde se následně usadil a působil. Malby v kapli Mariánské školy realizoval roku 1756 a víme, že za ně obdržel 420 zlatých.“
Ústředním motivem hlavního klenebního pole kaple je obětování Panny Marie. Malíř zde zachytil chvíli, kdy Marie stoupá po vysokých schodech do chrámu, v němž má zůstat až do svého sňatku s Josefem. Dívku doprovázejí její rodiče, u chrámového vstupu ji pak vítá velekněz Zachariáš.
Podle Zuzany Macurové: „Zvolené téma se poměrně výmluvně obracelo na chovanky Mariánské školy, připomínalo jim, že i ony mají až do svého sňatku zůstat čisté a poslušně naslouchat autoritám.“ Hlavní scéna je obklopena osmi medailony oslavujícími Pannu Marii a připomínajícími zásadní události jejího života (Očišťování Panny Marie, Zvěstování, Narození Panny Marie a Nanebevzetí). Malby z hlavní klenby jsou nad kruchtou doplněny ještě výjevem Zasnoubení Panny Marie.
Kromě figurálních výjevů zdobí plochu také dekorativní malba, doplněná vedutami a rokaji. Na některých stěnách je zachováno velmi jemné dekorování.
Na restaurátorské práce v kapli dohlížela restaurátorka a historička umění Ivana Studenik-Milionová. Vzhledem k tomu, že freska byla opakovaně přemalovaná, spočívaly práce hlavně v tom, že: „jsme se velice důkladně věnovali čištění. Na malbách byly poměrně ztmavlé a zažloutlé retuše a přemalby a navíc silná vrstva prachových depozitů. Celkově ten interiér byl potemnělý a rukopisem těch přemaleb to působilo ztěžkle a temně. Malba má na svém povrchu spoustu defektů, poškození, prasklin. To, co slyšíte, jsou zvuky špachtliček, jak se tady tmelí. Poté bude následovat proces barevného sjednocování.“
O tom, jak se rekonstrukce podařila, se na vlastní oči můžete přesvědčit již 21. dubna 2022.
V dalším díle Klíčovou dírkou do Paláce šlechtičen se dozvíte více o rekonstrukci barokního oltáře v kapli, jeho původního ustrojení a poznáte osud naší Černé madony.