Text: Zdeňka Pitrunová
Foto: Jan Cága
S využitím zdrojů:
- Jaroslav Blecha: České loutkářské umění. Tradiční loutkové divadlo, MZM, Brno 2021
- Jaroslav Blecha: „Theatrum cum pimperlis“ a odkaz marionetářského rodu Kopeckých ve sbírce Moravského zemského muzea
Měli jsme velké štěstí. Expozici Loutkářské umění jsme totiž navštívili ve chvíli, kdy odborní pracovníci Oddělení dějin divadla MZM - PhDr. Jaroslav Blecha, Mgr. Olga Piperová Taušová a Helena Šedá instalovali marionety divadla Václava Kopeckého.
Kopečtí jsou jedna z nejznámějších loutkářských dynastií u nás. Čeští loutkáři používali téměř výhradně loutky vedené shora - marionety. Marionetářství bylo živností, která přecházela z generace na generace. Oddělení dějin divadla MZM vytváří a spravuje rozsáhlou sbírku, která obsahuje unikátní kolekce loutek mnoha předních loutkářských rodů a rodin působících zvláště na Moravě, dále také dekorace, opony a další vybavení kočovných divadel, písemnosti, ikonografický, fotografický a zvukový materiál. Veřejnost se bude moci s bohatství sbírek seznámit ve stálé expozici Loutkářské umění již od 21. dubna 2022.
Vraťme se ale k nejrozvětvenější loutkářské dynastii. Potomci legendárního Matěje Kopeckého (1775-1847) se živili kočovným marionetářstvím a někteří se věnují loutkovému divadlu doposud. Díky Jaroslavu Blechovi jsme se také seznámili s pohnutým osudem Václava Kopeckého (1914-1980).
Václav společně se svým bratrem Karlem (1904-1978) podědil loutkářskou živnost. Karel Kopecký divadla zanechal a loutky začátkem 70. let 20. století prodal do Moravského zemského muzea. Václav se po roce 1946 osamostatnil a navzdory narůstajícím byrokratickým bariérám legálně kočovali s ženou Anežkou do roku 1959.
Jeho loutkářská činnost, jakožto soukromé podnikání, byla pak násilně přerušena a z nařízení úřadu musel nastoupit do zaměstnání u Dopravního podniku města Brna jako výhybkář. Vozy s vybavením, které nesměl vzít do Brna, byly rozkradeny v Bedřichově. Navzdory nepřízni doby se stále tvrdošíjně pokoušel obnovit svoji loutkářskou licenci, ale bezvýsledně. Nevyšla ani žádost o finanční podporu záměru shromažďovat a prezentovat doklady lidového loutkářství formou výstavy.
Jeho pokusy vzkřísit rodinnou tradici byly vskutku donkichotovské. Coby člověk s enormním vlasteneckým cítěním se navíc veřejně vzepřel okupaci Československa v roce 1968, za což byl čtyři měsíce vězněn na Mírově. Václav Kopecký pak rezignoval na oficiální povolení a divadlem se znovu, vlastně „na černo“, živil v letech 1971-1975. Nejčastěji uváděl hry Začarovaný les Zdeňka Schmoranze, Kníže Oldřich lidových loutkářů v úpravě Karla Kopeckého, Vodník a Rusalka Aloise Rady a Estráda loutek dle vlastního scénáře. Ze štací po celé Moravě se zachovalo mnoho dobrozdání, která zdůrazňují a oceňují především výchovné poslání Kopeckého marionetového divadla, ale také jeho uměleckou a technickou úroveň.
Portál, který si nechal nově vymalovat, dokládá Václavův lidský charakter, úctu k odkazu předků a jeho silné vlastenecké cítění. Pro své neskrývané politické přesvědčení byl znovu komunistickým režimem v roce 1974 osm měsíců vězněn. To zlomilo jeho osobnost natolik, že ve věku nedožitých 66 let předčasně zemřel.
Neblahý příklad Václava Kopeckého svědčí o mnohých administrativních okolnostech definitivního rozkladu českého marionetového divadla.
Ve vícegeneračních inventářích brněnských Kopeckých se dochovaly loutky rozličné provenience z několika různých dílen od mnoha řezbářů. V souboru se nachází také řada původních na plátně malovaných dekorací - prospektů a kulis od malířské a štafířské firmy Bošků z Vlachova Březí.