Nahrávání zvuků přírody, tedy hlavně zpěvy ptáků, skřehotání žabího bratrstva nebo burácení jelenů v podzimním lese, to je nejen úžasný koníček a hobby několika nadšenců, ale stejně tak významná a nenahraditelná metoda muzejní dokumentační práce. Když jsem nastoupil před lety do muzea, můj šéf a skvělý zoolog pan dr. Z. Kux právě s nahráváním ptáků začínal a já jsem se musel do této problematiky pochopitelně chtě nechtě ponořit. Dobrý magnetofon, lepší mikrofon a velké parabolické zrcadlo, to jsou nezbytnosti pro nahrávání, ale nezaručují ještě nic. Neméně důležitá je znalost zpěvu toho kterého ptáka nebo skřehotání skokana, a ještě důležitější je vědět, kde se takový sólista dá nalézt a ve kterou dobu se začne ozývat.

Když se všechny tyto věci podaří dát dohromady a badatel ověšený technikou stojí někde v houštině poblíž klokotajícího slavíka, ani tehdy ještě není vyhráno. Pro pořízení dobré nahrávky je nutná ještě jedna podmínka a ta je vskutku kardinální - ticho. V krajině, kde se má dobrá nahrávka podařit, musí být ticho, klid, nesmí pršet, fučet vítr, nesmějí bzučet letadla, troubit vlaky, hasiči ani zvonit kostelní zvony. Když jsme tehdy plánovali cesty do Dyjské nivy nebo na Pálavu, už dlouho předtím jsme sledovali vývoj počasí a když to přišlo, bez ohledu na cokoliv se muselo vyrazit. Nejlépe dlouho před rozedněním, abychom byli na lokalitě ještě za tmy, kdy se krajina probouzela a jen z dálky přicházely tlumené ruchy. Výjezdy za slavíky se odehrávaly v květnových nocích a když se dařilo, končili jsme s ranním rozezpíváváním drozdů. Až později jsem si uvědomil, jak málo bylo tehdy v krajině rušivých technických zvuků. Prošlo jen pár roků a do krajiny pod Pálavou vtrhly bagry a bylo po klidu. Utekli jsme za klidem do delty Dunaje a víc než deset let jsme přiváželi zpěvy a ticho tamních bažin na magnetofonových páscích. Potom se začalo nebe plnit vojenskými i civilními letadly, z velkých širých lánů přicházel hluk traktorů a kombajnů, silnice se zaplňovaly i o víkendech a motorkáře bylo slyšet stále častěji. Zatímco nahrávací technika byla stále kvalitnější a pohodlně zmenšená, strašně rychle ubývalo míst, kde se dala nějaká nahrávka pořídit. A k tomu stejně rychle ubývalo přírodních sólistů i jejich domovů, rákosin, bažin i lesních houštin. Na začátku tohoto století se nahrávání přírodních zvuků v podmínkách nejen naší země už nedalo provozovat, pokud nechtěl autor rezignovat na určitou čistotu a estetickou úroveň pořízeného záznamu.

Jižní Morava pod Pálavou je plochá, odlesněná krajina, kde se ale i dnes vyskytují velmi zajímavé druhy obojživelníků, ptáků i savců, disponující mimořádnými hlasovými projevy. Silný a nepřetržitý hluk ale vyplňuje celou podpálavskou krajinu a tzv. "zvukové znečistění" zde dosahuje těch nejvyšších parametrů. Zvláště v oblasti Novomlýnských nádrží, kde se nachází mokřad Betlém, stěžejní terénní pracoviště zoologického oddělení, se v posledních letech spojilo dokonce několik civilizačních "pokroků" a výsledný rámus stojí za to. Nepřetržitý proud aut a kamionů, na nebi přeplněný letecký koridor, hučení rychlovlaků od Vranovic, rogala z Ladné, srazy motorkářů v campu Merkur, traktory na polích ve dne i v noci a k tomu nekonečný had kvičících cyklistů a bruslařů na ohrázování chráněné nádrže.

Ve zbytcích lužních lesů tady od dubna zpívají nádherně černohlávci, z mokřadů je slyšet chorály vodních skokanů a v teplých nocích se stále ještě člověk dočká tlukotu slavíka. Poslouchám každé jaro tyhle nádherné hlasy, ale bez aparatury. Někdy se zdá, že by to snad šlo, ale než stačím techniku vybalit, přijde "to hlučné" odněkud znovu a rezignace pokračuje. Od loňského roku nasadil korunu všemu tomu rámusu ještě most, tedy jakási železná nadstavba původního betonového mostu na silnici přes nádrže. Tohle sešroubované monstrum posazené o dva metry výš, než byl most původní, se od prvního dne rozeznělo pod koly kamionů do tak zběsilého dunění, že v momentě bylo umlčené vše, co bylo v této krajině dosud slyšet.
 

To už i několik okolních obcí pochopilo, že se takhle nedá žít a psalo petice...
 

Před dvěma týdny přišel do krajiny pod Pálavou zázrak - silnice přes nádrže byla uzavřena a téměř rok se bude most opravovat. To ticho, které se rozprostřelo nad vodní hladinou a postoupilo dál až k dalekému horizontu, mě vrátilo o čtyři desetiletí zpátky. Okamžitě jsem vybalil nahrávací soupravu a začal plánovat, kde a jak začnu znovu nahrávat. A hned nato přišel koronavir a parkoviště u Aquaparku je po letech úplně prázdné, lidi se vytrousili jako mávnutím čarovného proutku i z lesa a na jindy frekventované hrázi není slyšet cyklisty, ani pocestné. Obloha nad Betlémem je zase blankytně modrá bez bílých čmáranic a pokud z ní zabzučí občas osamělé letadlo, jen připomíná, že je to pouze dočasný stav.
 

Nastala vzácná doba ticha a klidu v přírodě. Všichni živí tvorové to zcela jistě nadšeně přijmou a odvděčí se nádherným zpěvem a dalšími projevy radosti ze života. My, pořizovatelé záznamů takového chování divokých zvířat, máme jedinečnou příležitost tuto výjimečnou a krátkou epizodu zdokumentovat a pořízené záznamy uložit k těm archivním, na kterých je bývalé ticho v naší přírodě už zachyceno.

Příspěvek zpracoval: RNDr. Miroslav Šebela, CSc.