Z historie Kralic nad Oslavou
Zvlněný terén porostlý lesy, nevelké plochy polí, tu a tam ohraničené hromádkami kamení, romantická údolí řeky Oslavy a říčky Chvojnice, to je dnešní tvář krajiny, v níž na staré dálkové cestě vedoucí z Brna na Třebíč vznikla původně zeměpanská ves Kralice. Smělou – a docela logickou – domněnku o původu Kralic vyslovila historička Vlasta Fialová. Osada podle ní vděčí za své jméno ozbrojené družině prvního českého krále Vratislava, která v brněnském údělu střežila suverenitu panovníka.
Až do roku 1310, kdy se Kralice poprvé připomínají ve jméně Mikuláše z Kralic, je zdejší osídlení doloženo jen sporými archeologickými doklady, převážně středohradištní slovanskou keramikou (9.-10. století). Osídlení pokračovalo i v mladohradištní době. Kromě keramiky jsou nejvýznamnějším nálezem esovité záušnice z pohřbu, porušeného zdí dnešního kněžiště kostela sv. Martina.
Přímými svědky dávné minulosti Kralic jsou zbytky tvrze a kostel sv. Martina. Vesnická kostelní stavba, vzácná památka historické architektury, byla dosud považována za pozdně románskou z 20. let 13. století. Stavebně historický průzkum, uskutečněný při poslední památkové obnově chrámu v letech 1995-1998, posunul jeho vznik do 2. čtvrtiny 14. stol. Svatyně měla románského předchůdce neznámého půdorysu a architektonické formy. Z nástěnných maleb, které pokrývaly celé kněžiště, se dochovala ilustrace Korunování P. Marie a postava biřice, tvořící snad součást pašijové scény. Velice vzácný v našem prostředí je výjev z legendy o sv. Martinovi, častý naopak ve Francii.
Kralické malby jsou tak průkazným svědectvím pronikání gotického nástěnného malířství do prostředí venkovských církevních staveb. České a latinské nápisy na stěnách lodi obsahují biblické citáty a jsou datovány do roku 1580. Představují typickou výzdobu bratrských sborů v 16. století, do dneška se však dochovaly jen v Kralicích a v kostele sv. Havla v Mladé Boleslavi. V kněžišti a ve východní části lodi byly vyhloubeny tři hrobky, z nichž jedna podle dochovaného náhrobníku nepochybně patřila Jindřichovi Kralickému z Kralic. Že kralický kostel, obdařený farními právy, sloužil zároveň jako oratoř pro pána a jeho rodinu, dokazuje kruchtovitá tribuna, k níž první patro věže tvořilo předsíň. Kamenná věž kostela měla rovněž důležitou obrannou funkci, zvláště když tvrz byla ohrazena nejspíš jen palisádou nebo plotem.
Zdejší šlechtické sídlo vybudovali páni z Kralic patrně v polovině 14. století, a to na místě staršího, pravděpodobně rovněž opevněného objektu, tzv. dvorce, který zanikl požárem. Před rokem 1542 byla gotická tvrz rozšířena a přestavěna na renesanční zámeček. Kralice tvořily se sousedním Jakubovem a Lhoticemi samostatný statek. Ten zůstal ve vlastnictví kralických vladyků až do roku 1572, kdy Jindřich Kralický z Kralic prodal svoji državu Janovi staršímu ze Žerotína, zakladateli náměšťské větve rodu a vlivnému moravskému šlechtici. Do Náměště nad Oslavou pak Kralice příslušely až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848.
Bohatě rozvětvený rod Žerotínů patřil k hlavním politickým oporám evangelické a bratrské šlechty na Moravě, a tak není divu, že do bezpečných žerotínských Kralic byla roku 1578 přenesena z Ivančic tajná českobratrská tiskárna, která zde do roku 1619 vydala přes 70 tisků, mezi nimi šestidílnou českou bibli, známou jako Bible kralická (1579-1594), a dvě bible v jednom svazku (1596, 1613), dále kancionály, katechismy, modlitební knihy a některé starší i nové původní teologické spisy.
Ze systematického archeologického výzkumu, vedeného v letech 1956-1971 dr. Vlastou Fialovou, se vynořila základní architektonická podoba kralické tvrze. Vícepatrový objekt s čtvercovým nádvořím, jehož dvě strany obklopoval arkádový ochoz, byl už plodem nastupující renesanční kultury. Zanikl po roce 1628, v chaotických poměrech první fáze třicetileté války. Nálezy liteřiny, velkého množství liter, ozdobných prvků a pracovních nástrojů, dále knižního kování a spon prokázaly existenci tiskařské dílny v někdejším panském sídle. Kralická tvrz se tak tehdy na krátkou dobu stala kulturním a literárním centrem Jednoty bratrské, neboť tiskárna byla spojena nejen s ivančickým a kralickým sborem, ale i se skupinou učenců, teologů a znalců jazyka, pracujících na slovním a věcném výkladu bible a jejím překladu do češtiny.
