Milena Šimsová

(5. 10. 1932 Turčianský Svätý Martin – 21. 2. 2022 Brno)

Manželka evangelického faráře, chartisty a disidenta Jana Šimsy. Narodila se v roce 1932 na Slovensku, velkou část života strávila v Brně-Králově Poli. Její otec Jaromír Procházka byl ubit gestapem v Kounicových kolejích v Brně v roce 1945.

Milena Šimsová dokončila reálné gymnázium v Brně, v padesátých letech vystudovala tamtéž s červeným diplomem filozofickou fakultu (archivnictví, historie). V době totality se své práci nemohla oficiálně věnovat, doktorát získala až v roce 1968. Vypomáhala ve sborech, kde zrovna Šimsovi pobývali, a starala se o domácnost a tři děti. Stála věrně po boku svého muže (od r. 1956), který před ztrátou státního souhlasu (1973) s vykonáváním kněžské služby působil v evangelických sborech v Pardubicích, Praze, v Klášteře n. Dědinou a hlavně na Vysočině (v Prosetíně).

Milena Šimsová se věnovala např. shromažďování a zpracovávání archivů evangelických sborů, spisů a dokumentů svého muže nebo archivu Přemysla Pittra (zachránil po válce 810 opuštěných dětí, přeživších z koncentračních i českých internačních táborů, podporoval děti z židovských rodin před válkou i během ní). Pittrovi po revoluci uspořádala archiv a také knižně vydala jeho vzpomínky (Nad vřavou nenávisti, 1996).

Napsala několik publikací. Rovněž shromáždila vzpomínky na odboj křesťanské mládeže a spolupracovníků Ymky za 2. světové války, např. Prošli jsme v jeho síle (Evangelíci v čase druhé světové války /2005/), V šat bílý odění: zápasy a oběti Akademické Ymky 1938–1945. Vzpomínky, svědectví a záznamy vyprávění (2005). Dále psala o svém tchánu Jaroslavovi, který zemřel v roce 1945 v koncentračním táboře v Dachau na břišní tyfus: Úzkost a naděje z roku 2003 obsahující dopisy, sny, události, traktáty z let 1940–45. Také vydala Svět Jaroslava Šimsy (2013). O manželovi Janu Šimsovi sepsala Dlouhý běh Jana Šimsy (2020). Své zkušenosti z venkovských far popsala v rozhovoru v publikaci Ženy z fary (2006).

V roce 2006 obdržela Milena Šimsová cenu Prix Irene za celoživotní spojování opravdovosti občanské, duchovní a přátelské: za badatelské dílo historické i za spoluúčast při tvorbě historie příkladné. Dále byla oceněna za zásluhy o celoživotní přínos Ymca (7. 6. 2017). Přijala je od křesťanské organizace vycházející z přírodního učení Baden-Powella, předchůdce skautingu.

V roce 2019 převzalo Moravské zemské muzeum právě z rukou Mileny Šimsové velmi rozsáhlý fond Jana Šimsy, již částečně jejím přičiněním uspořádaný.

Fond Mileny Šimsové obsahuje korespondenci rodinného i pracovního charakteru především z evangelického prostředí. Velmi se překrývá s fondem Jana Šimsy, ze kterého také vychází. V současné době je vytříděný a dopisy Mileny Šimsové jsou uloženy zvlášť.

Manželé Milena a Jan Šimsovi a jejich zeť (chartista) Jan Hrudka (manžel Anny Šimsové). Foto ze svatby syna Martina Šimsy, červen 1987. Zdroj: archiv negativů Michaela Dusa. MZM ODKAZ.
 
Obálka knihy Dlouhý běh Jana Šimsy. Autorkou je Milena Šimsová. Vydáno 2020.
 
Dopis od Juliany Jirousové ze 17. 11. 1983 (Stará Říše), manželky vězněného básníka Ivana Martina Jirouse.
 
Dopis spisovatele Ludvíka Vaculíka z 5. 3. 1981. Ohlasy na Český snář.
 
Zamítnutí vydání cestovního pasu z 20. 1. 1989. Autorem je Krajská správa SNB – oddělení pasů a víz.
 
Apel (23. 3. 1998) na manželku prezidenta Václava Havla Dagmar Havlovou ve věci zákona o rodině (práva dětí v ústavní péči, o které se rodiče nechtěli starat).
 
Dopis (15. 4. 1990) od židovského spisovatele Viktora Fischla, týká se stromů v jeruzalémské Aleji spravedlivých (připomínka holokaustu a lidí pomáhajících Židům). Zmíněn Přemysl Pitter a Jaroslav Šimsa.
 
Psací stroj Mileny Šimsové.
 
Milena Šimsová. Fotografie: ze soukromého archivu.
 
CONTACTS
SERVICES
SCIENCE AND RESEARCH
ABOUT US