Koruna svaté Doroty

Zpět na seznam témat

Jana Poláková

Povědomí o legendě o svaté Dorotě můžeme sledovat od středověku po baroko v epických i lyrických literárních útvarech. Na ně pak navazuje rozšíření látky do folklórních projevů lidových vrstev, kde se místy udržela ještě v polovině 20. století.

Zvyk obchůzek na svatou Dorotu, tedy 6. února, můžeme na celém našem území rozdělit do dvou základních skupin. V obou případech je prezentována obecně známá legenda o svaté Dorotě. Jako křesťanka odmítla pohanského královského nápadníka, který ji dal mučit a popravit. Před smrtí mluvila o ráji, kde rostou květiny a ovoce. Pohanský úředník Theofil slíbil, že pokud je uvidí na vlastní oči, uvěří v Krista. Dorotě v tom okamžiku podalo malé dítě košík plný květů a ovoce. Tzv. větší dorotské hry představovaly ucelené dramatické výstupy přímo navazující na obsah a znění Komedie o svaté panně Dorotě z poloviny 17. století, i když některé části či postavy bezpochyby vznikly až v lidovém prostředí. Vyžadovaly výraznější přípravu většího počtu aktérů i jejich masek. Základem malých dorotských her byla píseň s incipitem Byla svatá Dorota nábožného (pobožného) života, obecně známá a rozšířená také prostřednictvím kramářských tisků.

Díky mnohým sběratelům, národopiscům a jimi prováděným výzkumům a organizovaným dotazníkovým akcím máme dnes k dispozici záznamy obou typů dorotských her z celé Moravy. V roce 1981 byl zaznamenaný autentický popis průběhu zvyku z Němčan na Vyškovsku od paní Aloisie Rysové, znalkyně a milovnice tamní lidové kultury: „Sv. panna Dorota je děvče velké, nastrojené v bíló plachetku zvanou ,šatuʻ [...] Jde celý průvod školních dětí, nesou s sebou košíky a pytlíky na dary pro školu. Po cestě i pak u každého domu zpívají píseň o sv. Dorotě.“ Paní Rysová předala již v roce 1964 Etnografickému ústavu ručně vyráběné a zdobené části masky svaté Doroty – korunu a pás.