Jana Poláková
Svátek Narození svatého Jana Křtitele připadá na 24. června. V pohanských dobách se v tomto období slavil příchod letního slunovratu a stále se opakujícího produktivního období v přírodě. Předkřesťanské rituály se propojily s úctou ke světci, což vedlo k vytvoření jedinečného souboru zvyklostí až pověr. Činnostem či předmětům spojeným s předvečerem svátku byly připisovány magické schopnosti a vlastnosti. Zajištění zdraví, plodnosti a ochrany osob i majetku bylo spojeno především s vodou, bylinami a ohněm.
Svatý Jan Křtitel obdařuje podle lidových představ rostliny výjimečnou mocí, proto je nejvhodnější trhat je v předvečer jeho svátku. Víra v magický účinek svatojánských bylin je doložena v celoevropském kontextu. Na českém území byl v oblasti Pojizeří ještě v druhé polovině 20. století udržován zvyk stlaní svatojánské postýlky. Dívky nasbíraly devět druhů léčivek dle vlastního výběru. Nesměly mezi nimi chybět kopretina – svatojánské kolo, třezalka – svatojánské kvítí, jetel luční, jitrocel, mateřídouška a další. Vše rozložily na bílou látku nebo do velkého kulatého síta a umístily na významné místo v domě, obvykle pod stůl. Součástí aranže byly svaté obrázky, jejichž centrální pozici zastával Jan Křtitel. Ten měl v průběhu noci připravenou postýlku navštívit, pohovět si v ní a svojí přítomností posvětit byliny a zvýšit jejich účinnost. Po usušení byly proto využívány nejen při zdravotních obtížích lidí, ale i dobytka. Jako poděkování za připravené lůžko se na některých místech objevovaly v připravené bylinné postýlce drobné dary a pamlsky.
Ke změně pojetí a provedení zvyku docházelo v polovině 20. století. Ochrana zdraví a dobytka ztratila dominantní efekt a obyčej přešel spíše do roviny dětské zábavy. Díky generačnímu předávání přetrvává v mnoha rodinách dodnes. O jeho udržení se starají také regionální kulturní organizace. Svatý Jan Křtitel tak může stále na svůj svátek najít voňavé místo, kde se pokojně prospí.